menu

„Mobilní hrby“ u dětí nejsou cool

 Znáte „mobilní hrb“ / „i – hrb“ / „C-posture“ či „želví hrb“ – jev moderní doby? Postoj se skloněnou hlavou a pohledem fixovaným do displeje projevující se kulatými zády a hrbem v oblasti hrudní páteře. Tato póza se objevuje v čím dál tím mladším věku nejen u generace “Z” a dnešních teenegarů, kteří již nemají tušení, co to bylo za dobu bez internetu a smartphonů. Celé skupiny školáků ťukají se skloněnou hlavou do displejů v MHD, před školou, ve vlaku i v přírodě… A pomalu ale jistě si začínají „upevňovat“ postoj, kdy visící hlava působí na zbytek těla mnohem větší váhou než když směřuje přímo vzhůru. Jako by bral za své celý proces napřimování, ke kterému se miminko pracně propracovává svým ročním vývojem. Proces, kdy se malé dítě dostává z lehu na zádech, přetočení na břicho, přes lezení po čtyřech postupně až do napřímení, které mu umožňuje pohyb po dvou – chůzi. Do evoluce člověka vstupuje technologie, která vede k nenápadnému, avšak pravidelnému pohybu, kdy necháváme hlavu viset dolů v souhrnu i několik hodin za den. To pochopitelně vede ke nejen strnutí šíje. Svaly na těle se podvolují nesprávnému pohybovému vzorci, ochabují nebo se zkracují

Únava, projevy hyperaktivity, oční potíže a bolesti hlavy na sebe nenechají dlouho čekat ani v dětském věku. Na svých lekcích potkávám žáky, kteří jsou méně ohební než jejich babička, která cvičila v Sokole!  Jsou hůř koordinovaní, nepozorní a těkaví, než bývala generace mileniánů. Není divu, vše je totiž propojené.

Proč je dobré se srovnat (a mít pružné fascie) 

Tělo tvoří jedna „neviditelná síť“ tzv. fascií (pojivová tkáň, obaly kolem orgánů, buněk, které všechno uvnitř těla oddělují a zároveň propojují). Tato síť má obrovský význam – nejen že rovná tělo do jedné osy, sehrává taky důležitou roli při přepravě minerálů v těle a je zodpovědná i za imunitu. Je také důležitým smyslovým orgánem zodpovědným za vnímání vlastního těla (tzv. propriocepci). Pokud jsou fascie elastické a nejsou slepené (což se může stát například nárazem nebo dlouhodobým přetěžováním), pak je celé tělo také pružné, živiny k orgánům můžou správně proudit a energie plyne podél páteře shora dolů. Tělo funguje efektivně. Nespotřebovává energii navíc na to, aby se udrželo v rovném postavení. Náš tělesný postoj má tedy prokazatelný vliv na naši náladu, soustředění, míru stresu i imunitu. 

Proč některé děti do všeho bouchají nebo pořád musí něčím pohybovat 

Zkuste si zavřít oči a dotknout se prstem špičky nosu.  Zkuste zvednout jednu ruku se zavřenýma rukama do stejné výšky jako druhou. Pokud to zvládnete, máte  propriocepci v pořádku a zřejmě u sebe nepozorujete žádné potíže s koordinací pohybu.  U dnešních školáků se často setkáváme s tím, že naslepo svou špičku nosu nenajdou. Mají sníženou schopnost uvědomit si své tělo v prostoru, což znesnadňuje správnou koordinaci pohybu a průběh některých reflexů. Jejich reakce jsou pomalejší, nemotorné apod. 

Pokud jsou informace z vnějšího ale i vnitřního prostředí přenášeny špatně, můžeme být svědky určitých situací, například, že si děti libují v dupání, kopou do země, kopou o židli, cucají si prsty, skřípou zuby, koušou do tužek a jiných předmětů a cucají si rukávy na tričku. „Horší případy“ se projevují tak, že jsou děti agresivní – bouchají do předmětů či lidí, mají potřebu pořád zápasit nebo často padají na podlahu. Snížená citlivost také způsobuje, že děti neodhadnou svou sílu – neumí tiše zavřít dveře, neumí se obléknout, mají křečovitý úchop při psaní a všechno dělají příliš velkou silou. I když za sníženou schopností vnímání vlastního těla stojí v mnoha případech přetrvávající primární reflexy, používání mobilních telefonů výše zmíněné potíže spíše umocňuje.  

Upravit si online režim a krátce se protáhnout 

Mobilní telefony nemůžeme obviňovat za všechny problémy dnešních dětí, byť není žádné tajemství, že jsou zdrojem stresu (hraní her) a závislostí (nutkavé pocity stále kontrolovat obsah). I pohled na obrazovku počítače a zrychlený styl života vede k tomu, že se hlava dostává do předsazení -máme ji také schovanou v ramenou a vystrčenou dopředu. Optimálně by hlava měla být vytažená vzhůru, ramena by měla být široká a postoj „hrdý a vznešený“ – stačí se podívat na sochy egyptských vládců. 

Je tedy na nás, rodičích, jestli budeme jenom přihlížet a sledovat, jak místo sebevědomého postoje jsou děti schoulené a mrzuté. Nebo jim půjdeme příkladem, občas se protáhneme a třeba i upravíme „digitální hygienu“ . (Co třeba sem tam víkend bez mobilu a počítače?? ) Můžeme také s dětmi provést pár cviků, které vedou ke zlepšení vnímání vlastního těla. Proti “digitální demenci” pomáhá třeba tleskání ve dvojici a staré dobré „tleskací hry“, které znají rodiče ze svého dětství. Vhodné jsou cviky podle vývojové kineziologie na aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře (určité druhy jógy a pilates) nebo stimulace proprioreceptorů na ramenních kloubech, v podkolenních jamkách a na Achillových šlachách. U nás v INNP nabízíme cvičení, které v rámci Neuro-vývojové stimulace (NVS) zlepšuje vnímání vlastního těla u dětí, které jsou motoricky neklidné nebo nabízíme cvičení vedoucí ke srovnání těla, prohloubení dechu a zklidnění. Buďme tedy jako rodiče aktivní a alespoň nepatrnou část dne věnujme s dětmi užitečnému pohybu, který vyváží onen drobný „mobilní pohyb“.  „I – hrb“  přeci není cool :-).

Tip 

Při používání mobilních telefonů si vytvořit „návyk“ rovného postoje, kdy držíme telefon rovně před tělem bez ohýbání krku.  

Sed na židli vzpřímeně, hlavu vytahovat vzhůru, chodidla tlačit proti podlaze, proplést ruce, tlačit prsty proti sobě a vytahovat se směrem vzhůru. Když k tomu přidáme při dýchání zvuk kchch, zapojíme i bránici a svaly hlubokého stabilizačního systému páteře. Pokud vydržíme minutku a ještě ke všemu se bude tato minutka opakovat každý den, uděláme alespoň malý krůček ke kompenzaci nezdravého „mobilního postoje“.

13.2.2020